Rozporuplné pocity z výhry

Ač jsme v sobotu připsali další dvě výhry v České Lípě, odvážíme si rozporuplné pocity a zamyšlení do nového roku, kam to všechno spěje 🙁

Mládežnický sport by měl být prostorem, kde se děti učí radosti z pohybu, spolupráci, respektu a férovosti. Stále častěji mám ale pocit, že se z něj vytrácí to podstatné a nahrazuje to agresivita, vulgarita a tlak na výkon za každou cenu. A to nejen ze strany dětí, ale především od dospělých – trenérů i rodičů, kteří by měli jít příkladem.

Jako trenérka si musím přiznat, že ani já nejsem bezchybná. I mně občas „ujíždějí“ vulgární slova, většinou v emocích, ve vypjatých situacích. Nikdy však ne směrem k vlastním hráčům. Spíše jako reakce na nesportovní a agresivní chování soupeřů, trenérů nebo rodičů, které míří proti dětem, jež mám na starosti. Právě tohle je pro mě nejtěžší – dívat se, jak jsou děti vystaveny verbálním útokům, ponižování nebo zbytečné agresi, aniž by se jich někdo zastal.

Děti přirozeně přejímají chování dospělých. Pokud slyší trenéra křičet, urážet rozhodčí nebo soupeře, berou to jako normu. Pokud rodiče z tribuny nadávají, zesměšňují chyby nebo vyvíjejí tlak na výsledek, dítě se neučí radosti ze hry, ale strachu z chyby. A pak se nelze divit, že se vulgární a neempatické chování objevuje i mezi samotnými hráči.

Nejvíce zarážející je ztráta empatie. Zapomínáme, že proti nám nestojí „nepřítel“, ale jiné dítě, které má stejné emoce, nejistoty i sny. Výhra není omluvou pro ponížení soupeře a prohra by neměla být důvodem k agresi. Sport by měl děti učit zvládat emoce, ne je bez kontroly ventilovat.

Jako trenéři i rodiče máme obrovskou odpovědnost. Nejen za sportovní výkony, ale hlavně za to, jaké hodnoty dětem předáváme. Respekt, slušnost a empatie nejsou slabostí – naopak jsou základem silného týmu i zdravé osobnosti. Možná bychom si měli častěji položit otázku, zda to, co děti na hřišti slyší a vidí, odpovídá tomu, co bychom jim chtěli předat do života.

Mládežnický sport by neměl být bitevním polem dospělých ambicí. Měl by zůstat místem, kde děti mohou chybovat, učit se, radovat se a cítit se v bezpečí.

A pokud chceme změnu, musí začít u nás – u dospělých, kteří stojí kolem hřiště.

Přeji svým hráčům do nového roku 2026 hlavně radost ze hry, pokoru a respekt, nadhled a pochopení.