Salming Nisaopen Liberec 2025
Účast na turnaji Salming Nisaopen jsme si plánovali s nadšením. Příprava proběhla klasicky – více tréninků, trochu strategie a hodně víry, že „to nějak půjde“. Naše nadšení ale narazilo na realitu hned v prvním zápase. A pak i v druhém. A vlastně ve všech. Ano, všechno jsme prohráli!
Naši soupeři byli evidentně z jiné ligy. Nejen herně, ale i výškově – jejich nejmenší hráč měl dvě hlavy nad naším nejvyšším. Výsledek? Rychlé probuzení. A skóre, které raději nechceme připomínat. Zato jsme ale začali chápat, co to znamená „hra na úrovni“. V sobotu jsme se drželi. Dokonce jsme chvíli vedli – celých 47 vteřin! Pak jsme ale udělali pár chyb (někdo nebránil, někdo běžel na špatnou branku, někdo zapomněl, že nemáme střídání, někdo přihrával protihráči) a bylo po nadějích. Ale potlesk z lavičky jsme si vysloužili – hlavně od vlastního týmu. Třetí den byl těžký. Ani ne tak soupeřem, ale únavou. Do toho jsme přišli o dva hráče a skončili jsme v oslabení. Přesto jsme si ho užili nejvíc – možná právě proto, že už jsme neměli co ztratit. Smáli jsme se, hecovali se a bojovali až do konce. A vybojovali jsme i gól!
Co jsme si odnesli?
Ano, výsledkově jsme odešli s prázdnou. Ale turnaj jako Salming Nisaopen není jen o výhrách. Je to o atmosféře, sportovním duchu, přátelství a zážitcích, které se nedají změřit tabulkou. Naučili jsme se víc než za měsíc tréninku. Poznali jsme limity, ale i to, jak důležité je nevzdat to. A hlavně – užili jsme si to. Protože porážky přejdou, ale historky z Nisaopenu zůstanou. Minimálně do dalšího turnaje.
A kdo ví? Třeba příští rok… něco uhrajeme a ničeho nelitujeme.
