Folkohraní aneb Podzim od posledního kvasu k prvnímu sněhu (3.BC, 4.BC, 5.C)
Během tří dnů ožily v obou budovách naší školy třetí, čtvrté a páté třídy tradicemi, řemesly a životem našich předků. Čekal nás program Folkohraní, který dětem přiblížil, jak se žilo na venkově od konce léta až do začátku zimy. A rozhodně nezůstalo jen u povídání!
Hned na začátku nás zaujala paní lektorka ve svém krásném kroji, která nás postupně provedla životem na statku. Děti se dozvěděly, kolik práce, úsilí a šikovnosti bylo potřeba, aby měla rodina dostatek zásob na zimu.
Největší pozdvižení vzbudila práce s cepem. Byli jsme všichni rádi, že jsme tuto zkoušku přežili bez úhony, protože trefit správný rytmus a přesně se střídat při mlácení obilí nebylo vůbec jednoduché. Po několika pokusech jsme museli uznat, že naši předkové to rozhodně neměli snadné. A to nás čekala ještě další překvapení! Děti se podivovaly nad tím, kolik hodin lidé sekali trávu v předklonu. Taková práce jim připadala velmi nepřirozená a udržet správný rytmus při sekání tak, aby si člověk neublížil, byl další pořádný oříšek.
Poté si děti vyzkoušely také výměnný obchod, který byl na vesnicích běžnou součástí života. Jejich úkolem bylo vyměňovat suroviny tak dlouho, dokud nezískaly dvanáct různých druhů, které jim měly pomoci přečkat zimu na statku. Najednou bylo jasné, že domluvit se, dobře obchodovat a myslet dopředu bylo stejně důležité jako umět pracovat rukama.
A protože k podzimu neodmyslitelně patří také dožínky, nemohla chybět ani tradice dožínkových věnců. Děti se dozvěděly, proč se věnce vyráběly a co symbolizovaly, a potom se samy pustily do tvoření. Z připravených obilnin a sušených květin vznikaly pod jejich rukama krásné věnce. Přestože začátky nebyly vždy úplně jednoduché, děti se do práce postupně ponořily a výsledky stály za to. Své vlastnoručně vyrobené poklady si odnášely domů, aby potěšily maminky a ozdobily dveře svých domovů.
Folkohraní nám připomnělo, že za věcmi, které dnes považujeme za samozřejmé, se dříve skrývalo mnoho práce, trpělivosti a umu. Děti si mohly historii nejen poslechnout, ale především ji zažít na vlastní kůži. A právě to bylo na celém programu nejcennější.
Děkujeme paní lektorce za milé, poutavé a poučné dopoledne.
