Na začátku června jsme měli naplánovaný výlet se VII. C do Bílého Potoka. Sešli jsme se společně s paní učitelkou Suchou na vlakovém nádraží, kde jsme marně čekali na vlak, který měl přijet. Naštěstí nám od rána svítilo sluníčko na cestu, a tak nám zrušení vlaku náladu nezkazilo. Jeli jsme tedy až pozdějším vlakem a v Liberci jsme museli čekat na další spojení. Cesta vlakem nám ale rychle utekla a my jsme konečně dorazili na konečnou do Bílého Potoka. Odtud jsme vyrazili na vodopády Černého potoka, kde jsme měli krátkou zastávku. Pokračovali jsme směrem na Frýdlantské cimbuří, což je žulová skála v hřebeni Poledních kamenů. Cesta byla místy krkolomná a strmá, pro některé žáky to byl celkem náročný výstup, jiní to vyběhli bez větší námahy. Nicméně pod Frýdlantské cimbuří jsme se nakonec dostali všichni. Většina z nás vystoupala až na vrchol, který nám nabízel krásný výhled po okolí. Mohli jsme tak spatřit Hejnice, které byly jako na dlani. Dále se nám naskytl úchvatný pohled na národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny, jež byly zapsány v roce 2021 do seznamu UNESCO. Sestup dolů byl již jednodušší a fyzicky nenáročný, navíc nás čekalo slíbené koupání pod vodopády v místní řece Smědé. Chlapci neváhali a smočili se v ledové vodě téměř všichni. Voda byla velmi studená, a tak dívky sledovaly jen ze břehu své dovádějící spolužáky. Po vykoupání jsme již pospíchali na vlak, který na nás čekal opět v Bílém Potoce. Do Chrastavy jsme dojeli před pátou hodinou odpolední unaveni, ale spokojeni.
Daniela Pustková