Návštěva z Eichstättu aneb Díl první

Ručičky hodin na chrastavské radnici právě ukázaly sedmou hodinu a před školou stojí hlouček dětí. Nebylo by na tom nic divného, pokud by se nejednalo o večer. Je pondělí 13.října a všichni s napětím očekávají příjezd německého autobusu. V hlavách se všem nejspíše honí následující otázky. Jací budou? Jak se domluvím? Co vše s nimi zažiji? A už je to tady! Úsměvy se postupně ztrácejí a začíná převládat strach z neznáma. Za chvíli si každý odvádí svého nového kamaráda domů.

Během úterní dopolední výuky si všichni čeští žáci vyměňují první dojmy, zatímco přátelé z Eichstättu odjíždějí na prohlídku frýdlantského zámku. Odpoledne už je opět v režii společných aktivit. Jazykově smíšené skupinky vyrážejí s mapou a otázkami do chrastavských ulic. Během orientační hry se tak musí všichni poprat nejen s mapou, ale i se vzájemnou komunikací. V cíli „orienťáku“  si každý ještě opeče výborné klobásy a náladu nikomu nezkazí ani občasné přeháňky.

Středeční dopoledne naši žáci opět usedají do lavic a na žáky z Eichstättu čeká prohlídka města Chrastavy a naší školy. Vědomosti načerpané během dopoledne úplně zaplnily mozkové kapacity, a tak je potřeba se trochu vyřádit. Autobus nás odváží do libereckého centra Babylon. Zábava se rozjíždí plným proudem a každý si tu najde své. Avšak pomalu. První kroky míří do IQ parku. O učení hrou už mluvil Komenský a my si to konečně můžeme vyzkoušet na vlastní kůži. Během hodiny nikoho ani nenapadne, že je obklopen fyzikou a jinými přírodními vědami. Další zastávkou je Lunapark. Autíčka, trampolíny, rozzuřený býk a mnoho jiných atrakcí vykouzlí úsměv na tváři každého z nás. No a na závěr? Co jiného než Aquapark. Největší úspěch samozřejmě sklízí tobogány.

Škola volá i ve čtvrtek, takže se opět dělíme. Německý autobus odjíždí do liberecké ZOO, ale po obědě do něj nasedáme zase všichni. Tentokrát míříme na Ještěd. Hurá, lanovka! Najednou se však rodí nápad vyrazit vzhůru pěšky. Šest odvážlivců v čele s německým učitelem se vzdává své jízdy a vydává se po svých. Za chvíli je povzbuzujeme z lanovky. I přes prudký kopec, vítr a déšť to zvládají. Nahoře je čeká velký potlesk. Mezitím se počasí rapidně zhoršuje. Chvílemi se déšť mění v sníh, a tak cesta na Výpřež je opravdovým dobrodružstvím. Během zpáteční jízdy přes Kryštofovo Údolí nezapomeneme ještě zastavit u orloje, ale tím už společné aktivity dnešního dne opravdu končí. Poslední program před odjezdem si každý volí sám.

V pátek ráno opět postává před školou hlouček dětí. Mobily se zaplňují novými telefonními čísly, cvakají fotoaparáty a loučení nemá konce. Bohužel končí i náš náročný, ale nádherný týden, během nějž jsme se snažili překonat strach z něčeho nového i jazykovou bariéru. O jednom jsme se ale přesvědčili všichni: „Stále je se co učit.“ S odhodláním zlepšit své jazykové dovednosti máváme odjíždějícím kamarádům, a uzavíráme tím první díl naší zahraniční výměny. Ten druhý si totiž přečteme až na jaře roku 2009, kdy společně vyrazíme do Eichstättu.

                                                                                  (I.Lejsková, K.Kašková)

fotogalerie